Eswarovski.cz

Třebaže jsou pravé diamanty noblesní a nádherně třpytivé drahé kameny, při jejich pořizování za ně zaplatíte velký obnos peněz. Právě pro malou dostupnost diamantů, jež je činí něčím výjimečným, se začaly hledat alternativy. Popisu se nejvíce přiblížily šperky z takzvané kubické zirkonie. Kubická zirkonie je materiál, který byl vyroben pouze za účelem napodobení diamantu. Je velmi tvrdý (na Mohsově stupnici tvrdosti představuje jeho tvrdost hodnotu 8,5 ºMohs, čímž se blíží tvrdosti safíru a rubínu). Na trhu je k dostání ve všech možných barvách – od bílé, po zlatavou až k šampani. Výrobky ze zirkonie jsou označeny podle původního názvu (Cubic Zirkonia) zkratkou CZ. Nespleťte si ji však s přírodním zirkonem, který má oproti CZ menší lesk a je znatelně měkčí. Velkou předností kubické zirkonie je její nízká pořizovací cena. Šperky stojí pouhý zlomek ceny těch „běžných“ s diamanty, přičemž jsou zachovány oceňované vlastnosti diamantů.

V běžné řeči se diamant často zaměňuje s briliantem. Mezi těmito dvěma pojmy je ale významový rozdíl. Zatímco diamant je drahý kámen tak, jak ho známe, briliant je diamant vybroušený do určitého tvaru. Takový vybroušený diamant (briliant) totiž vypadá mnohem lépe a více odráží světlo, jež navíc láme, takže drahokam vydává všechny barvy světelného spektra. Diamanty jsou zpracovávány do takzvaných výbrusů, kterých je hned několik. Nejznámějším je briliantový výbrus, který v 17. století vynalezl italský klenotník Vincenti Peruzziot. Spočívá v zabroušení horní části do 33 plošek, zatímco dolní část se upraví do 25 plošek. Mezi další výbrusy patří například čtverec, bageta, hruška, ovál či zajímavý oktagon. První zprávy o broušení diamantů přicházejí již z 16. století, kdy se tyto drahé kameny začaly brousit v Antverpách, kde následně vznikly první cechy brusičů diamantů. Od téhož století mladí milenci v Anglii vyrývali do skla své sliby pomocí svých prstenů s diamanty, kterým se proto začalo říkat „škrabací prsteny“.

Piercing, čili kovový předmět umístěný na lidském těle (propíchnutím kůže), je v dnešní době výdobytkem převážně mladých lidí, kteří v něm nalézají možnost, jak se odlišit od ostatních. Není tomu však zas až tak dávno, kdy takový piercing, byť se mu tak v té době samozřejmě neříkalo, byl něčím víc než jen ozdobou. Přibližně před 4 000 lety se objevil první piercing nosu. Nález pochází z oblasti Středomoří a vědci se domnívají, že se jednalo o symbol vyjadřující velikost majetku člověka, který jej nosil. Jiné civilizace, mezi nimiž některé přetrvávají až dodnes, využívaly zdobení těla (včetně piercingu) jako rituální ceremoniál při dospění dítěte. Velmi kreativní byli v tomto směru obyvatelé Aljašky, kteří nezůstali u jednoduchého propichování, nýbrž přešli například i ke vkládání zvířecích kostí do rtů a ke zkrášlování nosu zubovinou. Věřili, že proděravění ucha povede k magické ochraně před vstupem démonů, které odpuzuje kov (odtud kovový piercing).

Touha člověka zkrášlit své tělo jej provází již od jeho útlého vývoje. Archeologické nálezy potvrzují výskyt šperků u lidí již v době před 100 000 lety. V té době se jednalo o pouhé zavěšování mušlí na těla lidí v afrických oblastech jejich výskytu. Později se začaly z mušlí vyrábět i honosné náhrdelníky. Materiálem se staly především volně dostupné přírodniny – zmíněné mušle, ulity, mamutí kly – a živočišné kosti. Postupem času se umělecká hodnota promítla i do praktických věcí, tehdejší „šperky“ začaly být využívány jako spony na oděvech. To bylo velkým milníkem ve zkrášlování lidí. Ozdobné předměty byly s člověkem spjaty do takové míry, že se dokonce vkládaly k zesnulým do hrobu. Významné byly také předměty sloužící k náboženským účelům. S rozvojem těžby a zpracování kovů ve středověku se postupně přešlo k železu, bronzu a dále k dnes ceněným kovům jako zlato, stříbro a platina.

Když lidé ve 20. století zjistili, jak moc se zásoby klasického zlata ztenčily, začali hledat alternativu. Navíc byl zájem o novinku ve šperkařství. Začalo se tak experimentovat s mícháním kovů. Výsledkem těchto snah bylo vyvinutí takzvaného barevného zlata, tedy zlata s různými příměsemi. Nejrozšířenějším se pro svou příjemnou barvu stalo zlato bílé. Zpočátku bylo vyráběno spojením zlata a niklu. Když se ale ukázalo, že na nikl je spousta lidí alergická (asi 10 %), přešla výroba bílého zlata na paladium. Od chirurgické oceli se bílé zlato odlišuje vyšším leskem a jasnější barvou. Oblíbeným dokončením výrobku se stalo přidání povlaku rhodia na hotový šperk (rhodiování), jenž zajistí odolnost vůči mechanickému poškození. Pokud se Vám stane, že zakoupený šperk z bílého zlata začne místy žloutnout, s největší pravděpodobností se nejedná o bílé, nýbrž o žluté zlato, které bylo pouze bílozlatě pokoveno.

Všimli jste si při nákupu svého šperku nápaditého označení se zvířecí hlavou (zlato/stříbro) nebo koruny (platina) a prapodivným číslem? Pokud ano, nemusíte již nadále přemýšlet o tom, zda je šperk pravý, nebo ne. Označení vydal puncovní úřad, kde jej vlastnoručně otestovali a případně schválili. Jeho úkolem je garance zákazníkům, že informace uvedené o výrobku (které jsou pouhým okem nerozeznatelné) jsou pravdivé. Vyražená informace – takzvaný punc – představuje informaci jednak o použitém kovu a jednak o počtu karátů kovu, které šperk obsahuje. Novější puncy navíc obsahují záznam o místě, kde byl šperk opuncován: B – Brno, H – Hradec Králové, J – Jablonec nad Nisou, K – Červený Kostelec, L – Olomouc, O – Ostrava, P – Praha, R – Tábor, T – Turnov, popřípadě Z – Plzeň. Osvědčení vydává puncovní úřad nezávisle na výrobci a prodejci. V případě, že punc chybí, nelze zjistit jeho pravost jinak než ověřením na některém z poboček puncovního úřadu.

Vedle šperků ze zlata a stříbra je v oblibě i tzv. chirurgická ocel. Takto nazývaná slitina kovů vznikla především pro lékařské účely, tj. pro výrobu chirurgických nástrojů, avšak pro své neobyčejné vlastnosti se stala chirurgická ocel oblíbená (především u mladých lidí) i při výrobě různých šperků. Užívaná chirurgická ocel s označením 316 L na vzduchu neoxiduje, což znamená, že nerezaví. Šperky proto nemusíte sundávat, ani když se jdete vykoupat. Je tvarově stálá a velmi odolná proti mechanickému poškození, a tak i snadno omyvatelná. Šperky z chirurgické oceli jsou charakteristické svou barvou, jež je stálá, a svým „kovovým“ vzezřením. Používá se k výrobě náušnic, prstýnků, náramků atd., a to jak pro dámy, tak pro muže. Ocel 316 L je hypoalergenní, mohou ji tedy neomezeně nosit i alergici. Velkou výhodou je navíc skutečnost, že chirurgická ocel je i několikanásobně levnější než stříbrné a zlaté šperky.

Pod pojmem klenot si zřejmě většina lidí představuje drahý a lesklý šperk, nejlépe diamant. Ale klenotem nemusí být jen takovýto drahý kámen/kov, ale cokoliv jiného, pro mnoho z nás i obyčejného.

Pojem klenot je v mnoha případech velmi subjektivním pojmem. Z materiálního hlediska asi určitě platí, že čím dražší věc, tím cennějším “klenotem” je, ale z nemateriální povahy se klenotem může stát jakákoliv jiná věc.

Klenotem se může stát i člověk, další osoba, která v životě jiné osoby představuje důležitý, nenahraditelný a velmi cenný článek. V mnoha případech je to osoba velmi blízce spřízněná, partner/ka, manžel/ka apod. Hodnota takovéhoto “klenotu” je proto v mnoha případech nevyčíslitelná.

Každý by se proto měl, po přečtení tohoto krátkého obsahu, alespoň krátce zamyslet nad svým žebříčkem hodnot a uvědomit si, kolik klenotů vlastně doma má a jak moc je bohatý… Na rozdíl od některých “boháčů” objektivní podstaty.

Od doby, kdy “mobilním telefonem” bylo nemalé a několik kilogramů vážící zařízení, uběhlo již několik let. V současné době se na trhu stále více objevují aparáty s dotykovým displejem a díky jejich relativně nízké ceně se s nimi setkáváme i u žáků středních a základních škol.

Jejich primárním účelem se však už nestává pouze komunikace na dálku, telefonování, ale také poskytování zábavy, hry, hudba, rádio, fotografování. A samozřejmě také jako doplněk oblečení, kterému “nahrávají” moderní designy telefonů, možnosti změny krytů, různá barevná provedení atd. Možnosti a variabilita je v tomto případě takřka neomezená a záleží skutečně jen a jen na preferencích majitele, jestli svůj telefon nechá v základní podobě, nebo jestli z něho udělá vkusný a stylový doplněk, který mu může leckdo závidět.

Bezdotykové telefony/PDA navíc v mnoha případech poskytují další nadstandardní vybavení i funkce, a mohou tak zvyšovat prestiž jejich majitelům nejen svým designem. Volba takovéhoto zařízení je však na každým a já věřím, že si dokáže z té spousty nabízených produktů vybrat přesně takový, jaký k němu pasuje nejlépe.

Ve světě módy je nutné mít nejen módní a stylové oblečení, ale je potřeba i módně vypadat. U žen je to zřejmě jasné, musí mít hezkou štíhlou postavu a pokud možno také tzv. “missácké” míry. U mužů je to však horší, jejich žádaným kapitálem jsou hezky vyrýsované a vypracované svaly. Jak ale na ně? Bílkoviny pomůžou.

Primárními aspekty jsou samozřejmě zdravá životospráva, pravidelné cvičení a bílkoviny. Právě bílkoviny se totiž starají o takřka veškeré dění v lidském organizmu (katalyzace procesů, protilátky atd.) včetně růstu a regenerace svalové hmoty. Patří mezi aminokyseliny, které vznikají při trávení potravy, a postupně se rozčleňují po celém těle dle potřeby. A pokud tedy chceme získat pořádnou muskulaturu, doplňováním potřebných bílkovin k pravidelnému cvičení ji můžeme získat.

Těmto bílkovinám podporující svalový růst se říkají proteiny. Samozřejmě nejde o žádné zakázané látky či látky zdraví škodlivé, jedná se pouze o bílkoviny, pokud tedy nekupujeme proteiny obohacené o další chemické přísady. Základní proteinový doplněk stravy může obsahovat až 100% bílkovin a za 1kg takovéhoto balení utratíme až několik stovek Kč.

Samotné proteiny se však nepostarají o to, abychom vypadali silně a dobře. Hlavním a rozhodujícím faktorem nadále zůstává lidská snaživost a píle, bez ní by se jedení proteinů mohlo obrátit proti vám, mohli byste začít výrazně přibírat na váze.